Voda z Luhačovic – moravský bič na usazeninu
27. 1. 2013 -
Hlavním magnetem Luhačovic jsou odedávna zdejší velmi účinné léčebné prameny, bez nichž by lázně patrně nevznikly. Koncem 18. století bylo rozbory prokázáno, že Luhačovická voda je třikrát silnější než v té době nejrozšířenější minerální voda z rakouského městečka Selter. Obsahuje velké množství minerálních látek a má velmi příznivé účinky na zdraví člověka.
V současné době je v Luhačovicích šestnáct minerálních pramenů, většinou hydrogenuhličitanochloridosodných kyselek, na povrch vyvěrá šest z nich. Jeden z pramenů je sirný.
Nejznámějším zdejším pramenem je Vincentka, která se jako jediná plní do lahví a je možné ji tak distribuovat v obchodní síti. První plnírna Vincentky byla vybudována už v roce 1851 a voda byla rozvážena po Rakousku a Uhrách. Pila se dokonce i na císařském dvoře a ve vídeňských kavárnách. Je velmi účinná mimo jiné při onemocnění dýchacích cest, hlasivek, při poruchách látkové výměny, vředových onemocněních žaludku či při diabetu. Napomáhá rozpouštění hlenů v dýchacích cestách, žaludku a střevech a tím může výrazně přispět i k prevenci těchto nemocí. Je doporučována k pitným kúrám nebo inhalaci.
K dalším významným pramenům patří Aloiska, účinná při zažívacích potížích, Ottovka, pramen Dr. Šťastného nebo pramen Sv. Josefa. Zdejší léčebné prameny mají výraznou slanou chuť a v dávných dobách se jim říkalo Slanica, později Luhačovická voda. Jedna z prvních studií léčivých účinků luhačovických minerálních vod brněnského fyzika a doktora medicíny Jana Hertoda z Todtenfeldu nesla hrdý latinský název Tartaro Mastix Moraviae, v českém překladu „Moravský bič na usazeninu.“